Když se řekne bezpečnost, většina lidí si představí helmu, pracovní boty nebo povinná školení. Ve skutečnosti je za ní mnohem víc – každodenní práce lidí, kteří hledají rizika dřív, než se změní v problém. O tom, jak tato práce opravdu vypadá, jsme si povídali s Pavlem Urbanem, Health, Safety, Environment, and Quality (HSEQ) manažerem CE HUBu.
Hlavním úkolem týmu je zajistit, aby se všichni zaměstnanci z práce vrátili v minimálně stejně dobrém fyzickém stavu, v jakém do práce přišli.
A teď trochu vážněji. Všechno, s čím obchodujeme a manipulujeme, je nějakým způsobem nebezpečné. Naším úkolem je proto odhalit veškerá možná rizika při všech našich činnostech a ideálně je odstranit. Pokud to nejde, alespoň je minimalizovat. Máme na starosti vše, co se týče bezpečnosti při práci, ochrany životního prostředí a zajištění udržitelnosti. Plus procesy řízení kvality.
To ano, a přesto na to stačí poměrně malý tým tří zaměstnanců. Dva na pozici koordinátorů pro ČR/SR a Maďarsko a pak jeden člověk, který to celé zastřešuje a řídí.
Když se člověk dobře učí, vychází dobře s lidmi a uspěje ve výběrovém řízení, najednou zjistí, že je safety manažerem. :-) Chce to samozřejmě nějaký čas a zkušenosti. A také výsledky.
Většina lidí si myslí, že naším hlavním úkolem je chodit po provozu a kontrolovat, zda mají všichni helmu, pracovní boty a rukavice. Bohužel takto jednoduché to není. :-)
To ráno vstaneš, pomodlíš se, aby se nic nestalo, pak jdeš do práce, celý den trneš, aby ti někdo nezavolal, že se někde stal nějaký průšvih. Když se nic nestane, jdeš večer domů, pomodlíš se, aby se příští den nic nestalo, a tak pořád dokola.
Teď zase trošku vážněji. Postupně se musíš seznámit se všemi činnostmi v rámci firmy, musíš být schopen vyhodnotit, jaká rizika mohou při těchto činnostech vzniknout, a přemýšlet, jak je minimalizovat. K tomu je potřeba neustálé vzdělávání a opětovné přehodnocování aktivit a kontrola – zda jsou dodržovány všechny pracovní postupy a procedury, zda vše probíhá v souladu s legislativou, etickými principy a selským rozumem. Také spolupráce s odborníky, protože ne každý je specialistou na všechny činnosti. Osobitou součástí práce je osvěta, kdy zaměstnancům sdílíš poučení z nehod, ke kterým již došlo na jiných místech, a reportuješ situace, které mohou být nebezpečné. Ve zkratce jde o koloběh vzdělávání, osvěty a kontroly.
Jednoznačně. Jako příklad uvedu nakládku bitumenu. Ještě před nedávnem bylo možné vidět řidiče nakládat vysoce zahřátý, téměř bublající produkt v bermudách, tričku a žabkách. To je dnes zcela nemyslitelné. Dnešní řidič má při nakládce celotělový ochranný oděv odolný vůči vysokým teplotám, rukavice, boty, brýle, helmu s obličejovým štítem; nemá na těle ani jeden čtvereční centimetr nechráněný.
Jedná se zejména o nové technologie a jejich zapojení do běžné činnosti. Monitorovací systémy dnes umí z kamerového záznamu vyhodnotit nejen běžné přestupky, jako je nepoužívání ochranných pomůcek, ale taky kritické chování. Všechny tyto nástroje budou dalšími pomocníky při našich činnostech.
Je to běh na dlouhou trať. Je to celý soubor aktivit od jasné a srozumitelné komunikace přes různá školení až po prezentace výsledků. Pak jsou to věci, které se zdají být drobnostmi, ale ve výsledku můžou být až přelomové – například nápady ke zlepšení bezpečnosti přímo od zaměstnanců. Současně je potřeba jít příkladem a chovat se tak, aby bylo vidět, že v dlouhodobém horizontu se vyplatí přemýšlet nad tím, co dělám, být opatrný, dodržovat nastavená pravidla a neustále je zlepšovat a posouvat dále.
Co se čísel týče, poznáme to podle našich měsíčních KPI, když v oblastech úrazů, nehod a úniků do životního prostředí reportujeme nulové hodnoty.
Také nám prostřednictvím aplikace na hlášení skoronehod několik kolegů měsíčně hlásí, že díky předvídavosti, kterou si osvojili během školení defenzivní jízdy, správně vyhodnotili blížící se krizovou situaci v dopravě a aktivně předešli dopravní nehodě.
Přesně tak. Třeba když kolegové přijdou po školení první pomoci, které děláme jednou za čas s týmem ze záchranné služby, a řeknou: „To školení bylo fakt super, díky, že jste to zorganizovali!“
Mimochodem, toto školení děláme jednou za pár let a učíme se na něm rozpoznat mrtvici, infarkt a i to, jak pomoci v reálných situacích při ohrožení života. Realizují ho lidé z praxe – záchranáři, kteří jezdí sanitkou a řeší tyto situace denně. Společnost TotalEnergies hradí náklady na školení; jediné, co musí zaměstnanec obětovat, je jedna sobota z jeho volného času. I tento rok budeme oslovovat kolegy s možností se přihlásit.
V naší kultuře – a tím myslím českou a slovenskou náturu – jsme možná trošku pověrčivější a příliš neslavíme úspěchy tohoto typu. Protože jakmile uděláme oslavnou party, hned zítra se něco semele. Včerejší úspěchy nejsou nutně zárukou těch příštích. Ono, i když uděláš maximum opatření, může k nehodě dojít.
Občas nám to kolegové z Francie trošku i vyčítají: „Proč jste nekomunikovali, že jste dosáhli x dnů bez úrazu?“ No, protože to u nás není obvyklé. Proto teď neuvedu konkrétní hodnotu, ale těší nás, že dlouhodobé výsledky jsou dobré, trendy v oblasti bezpečnosti se zlepšují a je vidět, že i u kolegů z jiných než našeho oddělení je bezpečnost na prvním místě. Je poznat, že tomu tak skutečně je, že to není jenom pouhá fráze nebo proklamace.
Nad tím vůbec nepřemýšlím a bojím se domyslet všechny možné následky! Na světě by bylo výrazně méně lidí, většina z nich v obvazech nebo jinak poškozená…
Nyní ale zase trochu vážněji: svět by se asi úplně nezhroutil; lidé by přirozeně v pudu sebezáchovy asi nějakou míru prevence a bezpečnosti nadále udržovali. Nicméně protože člověk má tendenci si práci spíše zjednodušovat, asi by došlo k nárůstu úrazů a incidentů, zejména při nebezpečných činnostech. Proto je potřeba, aby se tomuto tématu někdo věnoval a zastřešil ho. A nemusí to být nutně naše oddělení. :-)
Na to by bylo nejlepší se zeptat mé manželky, dcery nebo někoho z mých známých. Nikdo z nich si nedovolí vyjet na kolo nebo na lyže bez helmy. A to už ani v mé nepřítomnosti!
Ať to velmi dobře zváží, protože je téměř jisté, že pokud takovou práci přijme, stane se součástí skupiny vzdělaných a sympatických lidí, a pak se mu bude jednou těžko odcházet někam jinam. 😊