Rozhovor s Thierrym Gouraultem (CEO)

V TotalEnergies pracuje od roku 1989. Začínal ve Francii, budoval síť čerpacích stanic v Československu, vedl tým v Koreji a dnes řídí celý region střední Evropy. Thierry Gourault mluví o své cestě s lehkostí, ale i s respektem k lidem kolem sebe. „Věřím v kulturu důvěry, delegování a odpovědnosti. A moje dveře jsou vždy otevřené,“ říká.

V rozhovoru se dozvíte:

• Co se naučil během desetiletí stráveného mezi Asií, Francií a střední Evropou;
• jak podle něj vypadá důvěra v týmu a co dělá dobrého lídra;
• který výrok Milana Kundery mu utkvěl v paměti;
• jaké rady by dal těm, kteří v TotalEnergies teprve začínají.

Vzpomínáte si na svou úplně první pozici v TotalEnergies?

Samozřejmě. Do Total jsem nastoupil ve Francii 1. dubna 1989. Ano, na apríla, ale nebyl to vtip – ve firmě pracuji dodnes. Už 35 let. Už tehdy jsem působil v marketingové divizi, ale firma byla tehdy úplně jiná. Ještě před fúzemi mezi Total, Fina a Elfem, které proběhly v letech 1999 a 2000. Sídlo bylo v Paříži ve čtvrti Auteuil, šestnáctém obvodu – což samo o sobě něco napoví. Když znáte Paříž, víte, že jde o velmi tradiční a noblesní část francouzského hlavního města.

Co považujete za zlomový moment ve své kariéře?

Můj první zahraniční úkol, kdy jsem se v roce 1991 přestěhoval do Prahy. Zakládali jsme naši pobočku v tehdejším Československu. Měl jsem za úkol vybudovat síť čerpacích stanic. Objevil jsem novou zemi, nový region – a zamiloval jsem se. Doslova. Právě v Česku jsem totiž potkal svou ženu.

Jaké byly vaše největší výzvy během působení v různých regionech? A jak je srovnáváte se střední Evropou?

Kromě Francie jsem většinu své kariéry strávil buď v České republice, Polsku, Turecku, nebo v Asii – zhruba deset let v Jižní Koreji a Singapuru.

Dovolte mi teď citovat Milana Kunderu: „Střední Evropa je region, kde najdete maximum rozmanitosti na minimu prostoru.“

Podívejte se na historii, kulturu… Když jsem byl malý kluk ve Francii, o této části Evropy jsme toho moc nevěděli. A dnes považuji Prahu za svůj druhý domov.

Co podle vás dělá dobrého lídra v dnešním byznysu?

Musíte sdílet svou vizi a ambice se svým týmem. Tím pádem dokážete dát smysl tomu, co lidé dělají. A musíte to dělat laskavým způsobem – tak, aby se každý cítil bezpečně a uznaně. Zároveň musíte být zvídavý a otevřený. Nemám nic proti manažerským příručkám, ale já osobně je nečtu – raději sáhnu po beletrii, poslouchám různé druhy hudby a cestuji. A samozřejmě, trávím čas s rodinou.

Jak podporujete lidi ve svých týmech?

Budováním kultury, které věřím. Je to kultura důvěry, delegování a odpovědnosti. A taky tím, že jsem vždy k dispozici – naslouchám, podporuji, snažím se vést. Moje dveře jsou vždy otevřené.

Co vás i po tolika letech ve firmě stále motivuje?

To, jak se společnost během těch let měnila – stejně jako celá společnost kolem nás. Když jsem v 80. letech nastupoval, firma byla mnohem menší, hodně „francouzská“ a zaměřená na ropu a plyn. Dnes investujeme do obnovitelných zdrojů a budujeme silnou divizi integrované energetiky pro budoucnost. Tenkrát by nikoho nenapadlo, že některé naše čerpací stanice budou jednou fungovat výhradně jako nabíjecí stanice pro elektromobily.

Na jaký moment ve své kariéře jste nejvíc hrdý?

Na spuštění naší nové joint-venture na maziva v Koreji v roce 2008. Už jsme tam měli malý podnik, který byl ale ve ztrátě. Podařilo se nám přesvědčit velkého místního hráče ke sloučení našich dvou podniků. Z konkurentů se stali partneři. Během dvou let jsme byli jedničkou na trhu a výsledky překonaly všechna očekávání. Skvělá zkušenost.

Naučil jste se v TotalEnergies něco, co jste si dříve vůbec neuvědomoval?

Před příchodem do středoevropského HUBu jsem zodpovídal za východní a jižní Evropu – včetně Ruska a Ukrajiny. Nikdy nezapomenu na telefonát od našeho ředitele na Ukrajině 24. února 2022 v 6 hodin ráno. Řekl mi, že Kyjev je pod útokem. Byl to šok. V mé generaci jsme si mysleli, že něco takového se v Evropě už nikdy nestane.

Jakou nejcennější radu – pracovní nebo lidskou – jste ve své kariéře dostal?

Upřímně, byla to rada od mého tchána: Vždy si zachovej osobní integritu a buď laskavý k ostatním.

Čím jste chtěl být jako malý kluk?

To je jednoduché – vzdušným akrobatem! Asi mě ovlivnil Cornel Wilde ve filmu Největší představení na světě… A později, když mi bylo tak šestnáct, sedmnáct, chtěl jsem být profesionálním tenistou. To mi ale moc dlouho nevydrželo.

Kdybyste dnes mohl dělat něco úplně jiného, co by to bylo?

Dirigoval bych barokní orchestr – nebo bych byl rocková hvězda. Ale když se nad tím zamyslím, možná ten jejich život není zase tak slavný…

Když jsem v roce 1989 nastupoval do Total, měl jsem i nabídku pracovat jako finanční kontrolor v pařížské kanceláři architekta Renza Piana. Můj život by tehdy nejspíš vypadal úplně jinak.

Je něco, co vás na vaší práci dodnes překvapuje?

Nepřestávají mě překvapovat neustálé změny a výzvy, kterým v našem oboru čelíme. Musíme si udržet Pionýrského ducha – jednu ze základních hodnot TotalEnergies – abychom zůstali flexibilní a schopní přizpůsobení.

Jak dobíjíte energii mimo práci?

Jak jsem už říkal, zajímá mě spousta věcí – literatura, hudba, filmy, sport, cestování. Rád trávím čas se svou ženou a dvěma dcerami. Dávám si záležet na tom, aby moje soukromí zůstalo skutečně soukromé. Jsem přesvědčený, že správná rovnováha mezi prací a osobním životem je klíčová.

Kdybyste mohl dát jednu radu novým kolegům v TotalEnergies, jaká by to byla?

Dejte si čas na pochopení strategie a ambicí společnosti. A pokud jednou zatoužíte po mezinárodní kariéře, určitě vám pomůže, když se naučíte francouzsky.

Měl jste ve firmě někoho, kdo vás výrazně ovlivnil nebo inspiroval?

Zmínil bych Alaina Gremilleta, který byl mým šéfem úplně na začátku kariéry. Byl chodící encyklopedií ropného a plynárenského trhu – znal trhy, konkurenci i trendy po celém světě. Jeho kancelář byla plná stohů dokumentů, přes které ho nebylo ani vidět. Právě on mě poslal do Prahy a také mi dal první pozici výkonného ředitele v Polsku. Patřil ke starší generaci, která „zmeškala“ příchod e-mailů – jeho asistentka mu všechny e-maily tiskla a on jí pak nadiktoval odpovědi, které přepisovala zpět. Zároveň byl velmi zvídavý a měl velkou vášeň pro umění.

Jak byste popsal tým ve střední Evropě jedním slovem nebo větou?

Tým plný odbornosti a nasazení, který může mířit výš. Všechny předpoklady už má.

Děkujeme za rozhovor.