
V překladu „výrobce originálního vybavení“. V praxi to znamená, že produkt (motorový olej, převodový olej, chladicí kapalina atd.) byl testován samotnou automobilkou a na základě vyhovujících výsledků všech zkoušek a testů mu bylo vystaveno schválení (tzv. approval), které garantuje splnění všech požadavků, technických a výkonových parametrů konkrétního výrobce vozidel.
Jednou z nejznámějších a nejpoužívanějších OEM specifikací pro motorové oleje je norma VW 504.00 / VW 507.00. Jde o výkonový předpis určený pro vozidla koncernu Volkswagen Group – například VW Passat B7 2.0 TDI s filtrem pevných částic, Audi A4 B8 1.8 TFSI, Škodu Superb 2.0 TDI CR, SEAT Leon 1.4 TSI a další.
Ale pokud na obalu oleje vidíte zmínku o této specifikaci, nemusí to ještě automaticky znamenat, že olej skutečně všechny požadavky normy splňuje. Výrobce tím může pouze deklarovat kompatibilitu. Jedinou stoprocentní jistotu poskytuje tzv. OEM approval – oficiální schválení automobilkou, že daný olej byl testován a opravdu odpovídá všem nárokům konkrétní normy a je plně kompatibilní s požadavky motoru vašeho vozidla.
Výběr oleje podle OEM specifikace je každopádně nejjednodušší způsob, jak se vyhnout koupě nevhodného produktu pro vaše auto.
Ve výsledku všechny tyto normy hovoří o stejné věci – výkonové úrovni motorových olejů s ohledem na odlišnosti a priority konkrétní normy. Tyto mezinárodní specifikace upravují pouze základní parametry a výkonové požadavky na motorový olej. Ale v žádném případě nemůžou nahradit tovární OEM normy, které jsou mnohem přísnější ve specifických požadavcích (opotřebení některých částí motoru, úsady, kompatibilita s FAP, SCR, různými typy paliv, atd.) a reflektují specifické nároky konkrétního motoru.
ACEA (European Automobile Manufacturers Association)
Evropská norma pro motorové oleje rozděluje produkty podle typu motoru a pro každý má příslušné písmeno:
API (American Petroleum Institute)
API stanovuje výkonnostní standardy motorových olejů. Zajímavostí je, že na rozdíl od evropských norem neřeší množství sulfátového popela – tedy to, zda vozidlo má nebo nemá filtr pevných částic. Detailnější označení se pak skrývá v příslušném písmenu:
ILSAC (International Lubricants Standardization and Approval Committee)
Poslední vydání této americké normy se zaměřuje na snížení HTHS viskozity, která má vliv na snížení vnitřního tření motoru a s tím související úsporu paliva a snížení emisí.
Tyto oleje jsou obecně doporučované zejména asijskými výrobci vozidel – odpovídají konstrukci úsporných motorů s nízkým třením.
JASO (Japanese Automotive Standards Organization)
Specifická norma upravuje požadavky jak pro osobní auta, nákladní auta, stavební stroje a zemědělské stroje, tak i motocykly nebo skútry:
Viskozita nebo-li tekutost se řídí normou SAE (Society of Automotive Engineers) a dělí oleje dle viskozity v zimě (první číslo + „W“ jako winter) a za vysokých teplot (druhé číslo).
Viskozitu motorového oleje určuje norma SAE J300. Obvykle se skládá ze dvou čísel.
Příklady viskozitních tříd
1. Uživatelský manuál
Jedním z nejspolehlivějších zdrojů je jednoznačně servisní knížka nebo uživatelský manuál k vašemu vozidlu. Výrobce auta tady uvádí viskozitu na základě doporučení OEM specifikace a intervaly výměny oleje. Měli byste zde najít i doporučení na další důležité kapaliny – převodový olej, chladicí a brzdová kapalina.
Tip: Pokud manuál nemáte, často jej můžete stáhnout jako PDF z webu výrobce auta.
2. Štítek v motorovém prostoru nebo pod kapotou
Některá auta mají štítek s doporučenou OEM specifikací oleje, který je nalepený na vnitřní straně kapoty nebo na víčku olejové nádrže.
3. Online – LubAdvisor od TotalEnergies
Stačí zadat značku, model a rok výroby auta a získáte doporučený konkrétní motorový olej, převodový olej, chladicí kapalinu atd. Pro detailní info, jak pracovat s LubAdvisorem, jsme sepsali i samostatný článek.
Pokud chcete vědět víc ohledně značek a zkratek nebo olejů obecně, budeme rádi, když se nám ozvete
na emailovou adresu: [email protected].